Mošus, u nás také známý jako pižmo (ve francouzštině Musc a v angličtině Musk), je skupina vonných látek, které se používají při výrobě parfémů. Pižmo doplňuje a vyzdvihuje ostatní tóny vonných kompozic a vyskytuje se v malém množství téměř ve všech parfémech. Parfémům dodává jemnost a smyslnou přitažlivost. Zároveň je také skvělým ustalovačem vůní, díky němuž parfém voní déle.
Vůně a účinky na lidskou psychiku
Vůně pižma alias mošusu je lehce sladká, pudrová až krémová, jemná a smyslná, ale také intenzivní a dlouhotrvající. Překrásná vůně vám bude vonět na pokožce po celý den. Pižmová vůně je velice oblíbená, protože zlepšuje náladu, povzbuzuje, ale zároveň uvolňuje smysly.
Pižmo živočišného původu
Pižmo původně označovalo silně aromatickou nahnědlou látku, tvořící se ve žlázách tibetského jelenovitého zvířete - samce kabara pižmového (moschus moschiferus). Kabar má u pohlavní žlázy tzv. pižmovou žlázu, která vytváří mošus s feromony, na které samec láká samičky. Pravé kabarové pižmo je ceněno po staletí jako nejdražší přírodní materiál využívaný v parfumerii. Jelínek kabar žije v horách v Indie, Pakistánu, Tibetu, Číně, Sibiři a Mongolsku. Jde o chráněný druh. Jelikož kilo pižma stojí 45.000 dolarů (cennější než zlato), tak je obchodováno na černém trhu. Z jednoho zvířete se získá pouze pár desítek gramů pižma a tak pytláci pro jedno kilo zabijí 160 zvířat. A to i přesto, že pižmo je možné získat ze žlázy i bez usmrcení zvířete. Přírodní pižmo bylo široce používané v umění parfémů až do 19.století, poté velmi zdražilo a stalo se kontroverzním. V roce 1979 byla výroba živočišného pižma zakázána, jelikož kabar pižmový byl označen jako ohrožený druh. Pojem pižmo také označuje pižmové substance z dalších jiných zvířat (cibetka africká, bobr evropský, bobr kanadský, daman).
Naštěstí jsou i rostliny, ze kterých se vyrábí pižmo stejné vůně jako z kabara. Nejvíce využívanými rostlinami jsou andělika lékařská (angelica archangelica), kejklířka pižmová (mimulus moschatus) a ibiškovec pižmový (abelmoschus moschatus).
V roce 1888 vědec Albert Baur jako první zcela náhodou objevil syntetické pižmo při jednom pokusu s TNT výbušnou. Po pokusu náhle ucítil velmi příjemné aroma pižma. Později bylo toto pižmo nazváno NITRO-Musk. Kvůli nestabilitě a možné toxicitě však bylo později zakázáno. V současné době je často využíváno takzvané bílé pižmo, vyráběné také synteticky. Jelikož výroba náhradních pižem, která jsou skutečně věrná s podobou živočišného pižma, je finančně náročná, úspěšní parfuméři ovládají kombinace pižmových forem, aby získali co nejlepší pižmový tón.
Pižmo v tradiční medicíně
Pižmo není používáno jen pro své čichové vlastnosti, ale také kvůli svým léčivým účinkům. Arabští a tibetští léčitelé používají pižmo jako povzbuzující prostředek pro mužské sexuální zdraví. Již od starověku je vůně pižma považována za silné afrodiziakum. Ayurvédští léčitelé používají pižmo k léčbě srdečních, duševních a neurologických onemocnění. Pižmo je jedním z nejvýznamnějších složek v tradiční čínské medicíně a je obsaženo v receptech na přípravu více než 300 různých léků.
Zajímavost o pižmu
Tento vonný materiál byl dokonce v arabském světe přidáván do omítky stěn mešit, aby vyzařovaly nádhernou vůni kdykoliv je zahřeje slunce.